Dovolte mi k tomuto účelu využít povědomí široké veřejnosti relativně známého slova a sice poměrně rozšířeného tchaj-ťi čchűan nebo často jen krátce tchaj-ťi.
V čem tedy tkví rozdíl tai-či, tchaj-ťi čchűan, taijiquan, taičičuan, tai-čchi chuan, taj-chi-čuan, t’ai chi, a bezpočtu dalších?
Možná Vás překvapí zjištění, že pokud v Číně řeknete tchaj-ťi čchűan (čtěte tak, jak je to napsáno) nebude všem zcela jasný význam toho, co jste řekli. Avšak ze zkušeností mnoha nesinologů, kteří Čínu navštívili, vyplývá, že ani výslovnost tchaj-ťi čchűan není pro vzájemné porozumění dostatečná a většinou je třeba toto slovo upřesnit dalším výkladem nebo gestikulací. To je kromě jiného také jeden z důvodů proč ještě pořád čínané používají znaky. Výslovnost se totiž v různých provinciích mnohdy dost zásadně liší a jedinou cestou, jak si číňané ze severu mohou porozumět s číňany z jihu je, kromě možnosti gestikulovat, prostě to napsat. V psané formě se totiž nijak lišit nebudou.
Naproti tomu u nás je výslovnost tchaj-ťi čchűan zcela běžná, srozumitelná a bezproblémová. Dlouho jsem zvažoval jaký způsob přepisu čínských znaků do latinky zvolím pro svoje texty. Česky mluví a píše pár milionů lidí, ale v angličtině komunikují miliardy. Takže jasnými kandidáty byli oficiální český fonetický přepis a oficiální čínský přepis do latinky metodou pinyin.
Připadá mi však nesmyslné, aby čech pročítající si tyto materiály psané v češtině občas, když půjde o čínský termín, narážel na anglický přepis.
Cituji názor jednoho z našich předních sinologů – Víta Vojtu – publikovaný v jeho knize „Umění tchaj-ťi čchűan“
„Vzhledem ke svému charakteru populárně-naučného textu užívá předkládaná kniha tradiční český přepis, který je pro českého čtenáře velmi dobře čitelný a až na řídké výjimky téměř přesně vystihuje výslovnost čínských termínů. Pro porovnání: klíčový termín této práce tchaj-ťi je ve srovnání s Wade-Gilesovým anglickým přepisem ťai-chi pro domácího čtenáře nesrovnatelně výstižnější. Žádný anglický mluvčí není schopen bez teoretické znalosti anglického přepisu přečíst výraz ťai-chi bezchybně, zatímco každý Čech přečte tchaj-ťi tak, jak je psáno – tedy dobře. Není tedy v pořádku nechat si do češtiny pouštět zkomoleninu tai-či, jako již nikdo z nás neříká lední hockey …“
Rozhodl jsem se proto pro oficiální český fonetický přepis. Zkrátka, čtěte tak, jak je psáno, a bude to znít správně 🙂